Němci zpopelňují své zesnulé v Čechách. Láká je cena i možnosti

Reportáž

E15 exkluzivně Dvakrát týdně vyjede z berlínské čtvrti Charlottenburg malé nákladní auto se čtyřmi rakvemi a vyrazí po dálnici na Drážďany, směrem k českým hranicím. Přehoupne se přes hřeben Krušných hor a za necelé čtyři hodiny už nebožtíky vyloží v českém krematoriu Vysočany, ve vsi nedaleko od Chomutova. Ročně takhle jenom z Berlína putuje asi 700 rakví, další posílají pohřební služby z Chemnitzu, ale i z dalekého Hannoveru.

Tyto urny poputují zpátky do Berlína. Dalších 23 fotografií v galerii
12.6.2012 22:21   |  

Němce do Čech táhne především nízká cena za zpopelnění, která je o desítky až stovky eur nižší. Není to však jediný důvod - mezi klienty najdeme i obyvatele bohaté berlínské čtvrti Wannsee. „Cena není jediný důvod. V Česku máme tu obrovskou výhodu, že můžeme splnit individuální přání našich zákazníků. Například rozptýlit popel mrtvého z horkovzdušného balónu,“ říká s úsměvem Hartmut Woite, zakladatel pohřební služby Berolina. Tento šedovlasý elegán posílá rakve ke zpopelnění do Česka už přes dvanáct let. 95 procent svých kremací provádí berlínská firma právě ve Vysočanech, díky čemuž je trnem v oku berlínské konkurenci.

Vystřelit popel do nebe

Ředitel pohřebního ústavu Berolina se vždycky snažil být ze všech nejlevnější. Za komunismu kupoval rakve vyrobené ve východním Berlíně, teď je objednává na Ukrajině, v Polsku nebo v Česku. Logicky tedy také pátral, kde nejlevněji zpopelňují. Navštívil krematoria v Sasku, Sasku Anhaltsku i Durynsku, tedy bývalých východoněmeckých zemích. Pak narazil na krematorium Vysočany na úpatí Krušných hor. „Tehdy to bylo zcela nové zařízení. Moc se mi líbilo, lidé tam byli přátelští, otevření čemukoliv. Z toho se vyvinula možnost spolupráce, kterou člověk v Německu nemá,“ říká Hartmut Woite, který provozuje pohřební službu Berolina už téměř třicet let.


Jak funguje česko-německý pohřební byznys? Podívejte se na fotogalerii:


Jaké možnosti má ředitel pohřebního ústavu na mysli? Někteří klienti si třeba přejí rozptýlit popel zesnulého z koše horkovzdušného balónu, anebo ho vystřelit raketou do nebe. V Německu je to zakázané, v Čechách to problém není. „Našli jsme pyrotechnika z Prahy, který vystřelí popel do výšky několika set metrů, vše doprovodí velký ohňostroj. Ten popel se samozřejmě vrátí zpátky na zem. Ale je tam ten pocit, že zesnulý byl o něco blíž ke hvězdám. Ten je pro pozůstalé důležitý,“ popisuje netradiční přání německých klientů Woite.

Vyloučen z cechu

V Německu naopak platí zákon, že každá urna musí být umístěna na hřbitově. Uložení v lese nebo do moře je možné na určených místech, ale je to drahé. Nechat si urnu s popelem doma německé zákony zakazují. Pokud ale zpopelnění proběhne v Česku, může si majitel s urnou dělat, co se mu zlíbí.

Hartmut Woite, ředitel pohřební služby Berolina Sargdiscount

Smuteční obřady, pokud probíhají, tak většinou v Německu. Pozůstalí pak dostanou z Česka urnu s popelem. Nejlevnější nabídkou Beroliny je kremace za 479 eur, kdy klient pouze pošle faxem formulář a vrátí se mu urna s popelem, aniž by kdy viděl jediného zaměstnance pohřební služby.

Kvůli nízkým cenám se pan Woite ocitl v nelibosti svých berlínských kolegů. Pohřební cech ho několikrát žaloval u soudu – neúspěšně. Konkurenci se například nelíbil celý název firmy, který zní „Berolina Sargdiscount“. V překladu to znamená „sleva na rakve“.

„Samozřejmě, že chci trochu provokovat. Jméno XY člověk snadno zapomene. Sargdiscount uvízne v paměti,“ říká Woite. Ač v nemilosti kolegů, jeho firmě se daří. Počet klientů přibývá, roční obrat firmy je dva a půl milionu eur (62 milionů korun). „Mírně rosteme. Vzhledem k tomu, že v Německu umírá stále méně lidí, je to úspěch,“ říká Woite sarkasticky.

Popílkoviště vydělalo na krematorium

Vysočanské krematorium leží hned za Chomutovem vedle hlavního tahu směrem na Prahu. Pietní atmosféru navozuje ihned po sjezdu ze silnice alej z pečlivě zastřižených cypřišů. Ta vás dovede až k branám krematoria.

Krematorium Vysočany vypadá na pohled spíše jako wellness hotel

Kdo by ale čekal monstrózní, strašidelnou budovu, ve Vysočanech by byl asi překvapen. Nízká, přízemní stavba se střechou z tašek vypadá spíš jako horský wellness hotel než jako krematorium. Však taky stavba v době svého vzniku získala čestnou architektonickou cenu ForArch. Příjemnou atmosféru dokresluje přilehlý barokní kostel a zámecká restaurace.


Přečtěte si rozhovor s hrobníkem: David Stejskal: Lidé si myslí, že hrobníka může dělat každý


Moderní krematorium si v roce 1995 postavila zdejší obec za 70 milionů korun. Peníze na něj získala tím, že na svém území ukládala popílek vyprodukovaný v severočeských komínech. Dnes se na bývalém popílkovišti rozptyluje popel zesnulých z balónů a další místní „speciality“.

„Je to německá specialita. To Čecha ještě nenapadlo,“ říká o rozptylu z balónů a pomocí raket Michal Füleky, ředitel zdejšího krematoria. Právě tento štíhlý čtyřicátník přišel s myšlenkou, že by zdejší krematorium mohlo nabízet své služby i našim západním sousedům.

Němci do železa, Češi do plastu

„Z nedostatku pohřebních služeb v okolí jsme byli nuceni hledat jinde. Řekl jsem si, že Němci asi také provádí zpopelnění. Začali jsme vyjednávat s hygienou. V tu chvíli se o to začala zajímat německá média, což byla obrovská reklama. Byly tu ARD, ZDF, všichni,“ vzpomíná Füleky. Tak se o zdejším krematoriu dozvěděl i pan Woite. V pátek si ho prohlédl a v pondělí už od něho přijelo auto s rakvemi. „On to vzal bravurně. Od té doby to takto s ním jde už 12 let,“ pochvaluje si stálého klienta Füleky.

Michal Füleky, ředitel krematoria Vysočany

Německé pohřební služby dnes tvoří asi třetinu všech klientů Vysočanského krematoria. Celkem jich sem vozí rakve asi dvacítka. Krematorium je mírně v zisku, náklady na stavbu se však ještě nevrátily a podle ředitele se nevrátí nikdy.
„Tady, vidíte?“ ukazuje mi Füleky místnost, kde přechovávají urny naplněné popelem. Černé kovové urny patří Němcům, šedé plastové Čechům. „Němci chtějí, aby se po smrti popel spojil se zemí, Češi naopak aby zůstal pohromadě. To je rozdíl v přístupu,“ usmívá se Füleky.

Zdejší dvě pece jedou každý den deset hodin. Jedno zpopelnění trvá celkem 2,5 hodiny, takže sem německý nákladní vůz může ráno přijet s rakvemi a večer odjíždí zpátky s urnami. „Přijedou, zajdou si na oběd a ještě ten den jedou zpátky a urny si vezou s sebou. To je pro ně velmi podstatné,“ říká ředitel.

Füleky původně pracoval v armádě jako personalista, než se rozhodl stát ředitelem krematoria. „Zjistil jsem, že armáda není pro mě. Před krematoriem jsem měl ostych, říkal jsem si, kam já to lezu. Ale dneska už je to všechno jinak. Dneska už máme svojí pohřební službu a budeme otevírat další,“ pochvaluje si svojí práci podnikavý Füleky.

Autor článku: Petr Horký

Komentáře

Čtěte také

Na sporných útesech staví Čína umělý ostrov, zřejmě leteckou základnu

Na sporných útesech staví Čína umělý ostrov, zřejmě leteckou základnu

Čína buduje ostrov na útesu, který je součástí Spratlyho ostrovů, ukazují družicové snímky. Umělý ostrov je přitom dost velký na to, aby na něm mohly přistávat a startovat letadla… více

Euro v iPadu

E15news

Zpravodajství do e-mailové schránky.

Komerční prezentace

Další weby mladé fronty

Mobilní web